* * * Tak mi to pláče v nitru,

Tak mi to pláče v nitru,

a vše v něm roztříštěno, –

jsou slaboučké sny moje,

chci aspoň tebe, – ženo! –

Mé snění tone v mlze,

je krví potřísněno,

rty bolestí se tisknou, –

chci tebe, tebe, ženo!

Tkví žití těžké v prsou

svým drápem zabořeno,

tíž jeho bolí, bolí,

mít musím tebe, ženo!

Pojď, ssaj ten zbytek síly,

vem, co je ve mně cenno, –

jen probůh pojď, já hynu –

ať není pozdě, – ženo!