*** Tak v němém vězení bezbarvé skutečnosti,

Tak v němém vězení bezbarvé skutečnosti,

jež chladně střízlivá svou šedí unavuje,

před branou života ve mlhách pochybností,

má vášeň spoutána jen nerada se postí,

co čas mi vzpomínky zpět do tváře mé duje.

– Já o kondoru sním a o nádherném pávu,

když parkem mladosti se hrdí proháněly

a sílu spárů svých a barev svojich slávu

jak výsměch spyšnělý před tupé zraky davů

ve posách koketních a hrdých rozestřely.

Hle, z pávů nádhery ohyzdné nohy zbyly

a slavný kondor můj již mrchou jen se živí – –

Ty vzkřeky divoké se krotce rozptýlily

v ovzduší nízkosti a nad parkem co chvíli

kdos rámě pokrčí a otupěle civí – – –