* * * Tak zvláštní smutek jako páska šedá

Tak zvláštní smutek jako páska šedá

mou duši dosud jasnou obepíná, –

a stará vlna špinavá se zvedá,

svým kalem stříká, do výše se vzpíná.

Vše je tak smutné: déšť, jenž zvolna padá,

i zvuky hvízdající meluziny,

zamlklá, pustá, sšedivělá lada

a v dáli mizící již stromů stíny.

A člověk jde – a mimoděk tu cítí

k té šedé zemi vřelou sympatii,

tak že by v úplat dal své celé žití,

by nechala ho k těm, kdož v ní už hnijí.