* * * To bude velký den – a je už blízko příští –

To bude velký den – a je už blízko příští –

den hlučné radosti a šumných přípitků. –

– Můj vrak tkví pevně v shnilém přístavišti

a tyje malomocně ze zbytků. –

To bude velký den a trochu tklivý, chceš-li. –

Má duše, potom nepotkám tě již!

Dny našich radostí před světem tiše přešly – –

ty obřadně se s někým políbíš. –

To bude velký den – a snad mi bude líto,

že nemoh’ jsem tě k cíli dovésti.

Zda pamatuješ? Tenkrát řek’ jsem ti to,

že lačně číhá tisíc bolestí – –

To bude velký den a přijde recidiva:

já v možnost štěstí věřit nesmělý,

ty budeš veselá zas, hovorná a živá – –.

Snad přece jsme se potkat neměli!?

Ty budeš samý smích – to nevěstě přec sluší?, –

že krásné s užitečným sloučeno,

a při tom hrozně spokojena v duši,

že divné intermezzo skončeno. – –

Jen časem snad si vzpomeneme rádi,

proč cesty naše křížily se as? –

Ten den ti bohdá všechno vynahradí:

co dát jsem nemohl, po čem tak toužilas! –