*** V snů závrať se nám život mění,

V snů závrať se nám život mění,

když číše mládí dopita,

a žití raní nás v svém vření,

jen vzpomínka k nám prosvítá.

I my jsme vyšli z bílých květů,

i naše srdce změklo vším,

tak často jsme na křídlech vzletu

jak ptáci pluli ovzduším.

O jak bychom si dneska přáli

mít zrak, jenž plane zápalem,

zas smát se, nad čím jsme se smáli,

žár cítit v srdci prochladlém.

Z daleka jenom růže voní,

jak upomínky z mladých chvil,

a palác snů se na nás kloní,

by zítra snad se rozbořil.