* * * Viď, za ruce se vezmem potichu

Viď, za ruce se vezmem potichu

a hledat půjdem v modré pralesy

chaloupku stvořenou pro štěstí lidí dvou,

oh, pro nás, miláčku, chaloupku stvořenou!

Svět, jenž nás trpce zklamal tolikrát,

dnes tiše opustíme, až se schýlí den,

by nikdo nezvěděl o ráji duší dvou,

by závisť nevnikla v chaloupku pro nás stvořenou.

A budem sami pro sebe tam žít,

svatí a nevinní, jak lidé v Pravěku:

sám Bůh se potěší tím štěstím srdcí dvou

a posvětí nám, věř, chaloupku naši milenou.