*** Vše mdlé a těžké, jako spánkem ztíženo.

Vše mdlé a těžké, jako spánkem ztíženo.

Den po dni jako z vápna, v prázdných ulicích.

A noc! Ta dlouhá mlčení, co usínají přátelé

Při pitkách zdlouhavých! (Ta nuda všeho!)

Vyžilé raçy nejposlednější synové,

Pod sluncem pohasínajícím, na půdě vyssáté,

Tu živoříme, pod pozlacenými stropy svých komnat,

Čekajíce příval rusých barbarů k branám Města.

Neslyšíš volání? To výkřiky mužů z Gabaa!

Po bílém mase volají, na veřeje tlukou v choutce zuřivé!

(Vše dávno víme! Vše jsme poznali! Ah, morem voní vše!)

Nic více nechtět! Jak jsi jednotvárný, Kritobule, v své lásce!

Jako krví spáleny se chvějí tvoje nahé rty!

(Ah, jiné světlo! A jinak všechno viděti!)