*** Z těch vášnivých i rozbouřených chvil

Z těch vášnivých i rozbouřených chvil

zbyla jen píseň teskná, pomalá.

Jed rozkoše kdy žár nám v duši vlil,

i píseň ta nám v srdcích skonala.

Kam teď? Jen vztekle do hlubin!

Až ke dnu klesnout, rozpřáhnouti ruce

a sevřít vítězně ten zrádný, podlý stín,

jenž vábil nás a pak zanechal v muce.

Z těch vášnivých a rozbouřených chvil

zbyla jen píseň teskná, pomalá.

V ní zbytek žáru v touze živořil – – –

Teď i ta touha na vždy skonala!