*** Za řekou ve skalách vítr se divoce, vztekle smál –

Za řekou ve skalách vítr se divoce, vztekle smál –

Tesknila bázlivá Noc, kdy se juž rozední –

veliký, děsivý Stín když mlhami v dálku se bral –

– veliký, děsivý Stín – v krajiny polední.

Bledý, zsinalý měsíc se pomalu za mraky skryl,

zoufalec na břehu náhle se vzpamatoval –

a v divoký, sběsilý ledové vichřice kvil

ponurou kostelní píseň si zanotoval...

Pomalu sneslo se ticho do zapadlých, bílých skal.

Pomalu únavný déšť se ze mraků na zemi lil...

V daleku děsivý Stín když se mlhami k západu bral –

a já, sám, jediný v krajině tesklivé zbyl – – –