***

Jak nebýt šťasten, když to slunce září,

když září hvězdy padající s výší

a čerstvé růže vašich krásných tváří

v mé tiché touhy dýší, dýší, dýší?!

Jak nebýt dobrý, když teď k mému loži,

kde stávala dřív Zoufalost a Bída,

se sklání jenom strážný anděl boží

a modlitby mé zjevením svým hlídá?!

Jak nebýt básník, dokud Krása žije

v svém zázraku, jejž poznat smíme sami,

a vaší rukou matka Poesie

květ nejkrásnější mlčky podává mi?!