***

Ty chceš, bych duši na hrob němý zvrátil

když ani jedné naděje mi není

zpět dojít, co jsem marným ždáním ztratil?

Mně z hrobu svítá záře povznešení.

Čteš z mojích bledých a hrobových tahů

že v srdci mém se jeseň v zimu mění,

že v nitro mé bůh nedá vejít blahu?

Mně z hrobu svítá záře povznešení.

Vím, v hrudi mé že blaha krb již splanul

a láska spí jak mrtvý v hrobu snění

a proud slz posledních již dávno skanul –

Mně z hrobu svítá záře povznešení.

Nechť i ta slední záře z duše zmizí,

mne schvátí smrt, však žádné rozhořčení,

kdo v pravdě trpí, tomu zloba cizí –

Mně z hrobu svítá záře povznešení.