* Tu hudbu noci, jíž jsme naslouchali,

Tu hudbu noci, jíž jsme naslouchali,

tu hudbu, Chopina jež marným cílem,

rty duší svých jsme v opojení ssáli, –

ty’s měla růže na svém čele bílém;

ty’s měla vůně těžké, opojivé

a chvěla jses v mých rukou, lyra živá,

kdy líbal jsem tvé oči smutné, snivé,

jež dlouhých hedbávných brv závoj skrývá.

Ty’s měla vilné záchvěvy a touhy,

všech noci krás jsi pro mne srdcem byla,

vzlyk ze sna pták a v lásky povzdech dlouhý

se srdcí našich vášeň veproudila.