STARÁ ALLEGORIE PODZIMU.

Rozmarný zlatník, listy vytepal

ze zlata, bronzu, ze zamžené mědi,

je do trav rozhodil a větrům, dětem dal,

k hrám jejich zasněn hledí.

V měsíčných nocech, starý hudebník,

pro rozkoš hraje, střídá housle s flétnou

a hraje milencům a chytá ptáků vzlyk,

když výškou k jihu létnou.

A básník soucitný, jenž ztavil křeč

zrad, žalů, zklamání, jež srdce drtí,

na rosu rytmickou a v křišťálovou řeč,

sní o smíření v smrti.