STARÁ BÁJ.

Stará báj, co stojí svět!

Jak to těžko v žití dráze trudné,

že dvě duše nešťastné a bludné

stěží mohou sobě rozumět.

Ta chce dolů, ta chce výš,

jeden cíl, své štěstí, obě mají,

v jedné snaze vždy se objímají,

jejich vzlet vždy jedna pouhá tíž.

Stará báj, co stojí svět!

Chtěly ráj, a obě mají peklo,

z jejich muky hojně žluče steklo,

v krvi obou zuří starý jed.

Rozloučit se – marný sen!

zapomnít se – nemožnost je pouhá.

Mléčnou drahou mezi nimi – touha,

a jich novým katem každý den.

Pochopit se, rozumět

jedna druhé vzpíná se a sváří.

Smrt zda smíří to, či pozděj stáří?

Stará báj, co stojí svět!