stará balada

By Stanislav Kostka Neumann

na dubovém stole čistém

nabídli jsme jim chléb a sůl.

sebrali nám s ježíšem kristem

poslední kravku.

na květovaném talíři

podali jsme jim ovoce.

nechali nám tu, raubíři,

ošklivou nemoc.

jedni i druzí slibovali,

říkali tomu svoboda;

jedni, druzí, všickni dali

jen větší bídu.

bůhví, že nevíš, co se děje,

samo to přijde z mračen.

na pány a čaroděje

pak jsme tu vstali.

bůhví, že nevíš, co máš v rukou,

když neštěstí své biješ.

na vrata osudu zoufale tlukou

mozolné dlaně.

na krchově pod křížem

narostlo kopečků rázem.

oblaka zpívají s pastýřem

žalobu truchlou.