STARÁ BALLADA.

Venku ticho, noc a mrak,

dítě v lůžku sténá tak.

Ťuk! – ťuk! „Slyšíš? Nyní, nyní!

tam v té naší staré skříni!“

Dítě hrůzou poulí zrak.

– Stiš se, stiš se, dítě mé,

co to klepe, najdeme! –

Ťuk! – ťuk! „Slyšíš? Jak to klepá,

srdéčko mi prudce tepá,

bolí mě, ach bolí zle!"

– Stiš se, stiš se, duše má,

Pánbůh s náma oběma –

Ťuk – ťuk! Výkřik. Od pelesti

matka skočí, bije pěstí

v dřeva skříně spuchřelá.

– Vidíš, jak to dostalo,

ranou se to zahnalo! –

Jizbou noc a ticho táhne,

matka děcku k srdci sáhne –

také to bít přestalo...