STARÁ GARDA.

STARÁ garda? – tak se táží

s úsměvem ti mladší v boji.

Inu ano, na své stráži

stará garda ještě stojí.

Jak se stalo, neví sice,

ale je to pravda celá:

už ji nějak u zbrojnice

mladá chasa zapomněla.

Stará garda! – šedé kníry,

a tak dále... vždyť to víme;

v prsou však kus staré víry,

že, co naše, uhájíme!

Od té pušky, na mou věru,

bolí už ty staré kosti,

nesli však ji s jitra k šeru

v staré české poctivosti.

A když v dálce v poplach bijí,

zasrší jim jiskry z očí,

schýlenou zas vypnou šíji

a jak juni k předu kročí.

Pravda, pravda, – dál by rádi,

než už lze tou vrátkou nohou; –

ale k šturmu jsou tu mladí,

ti ať dokážou, co mohou.

Stará garda, než se nadá,

odejde z pod rodné střechy.

Kéž jak ona, – garda mladá

hájí dál ty naše Čechy!