Stará naše hruška, šedivá sestra!

Stará naše hruška, šedivá sestra!

Dosud vidím ji, jak hlavou kývá,

šumí modlitbu a s ní směs ptactva pestrá,

opět pláštěm zahalená zívá

podřimujíc v noci na Sylvestra.

Pod ní „páni kluci“ my jsme hrali

„pod sladčicí“ míč a špačka, zlatou bránu,

pod ní jsme pro sousedovic Nánu

já a Lojza poprvé se prali.

Pod ní pradědové večeřeli

za hvězd svitu, při námluvách pod ní

objal něvěstu svou mládenec smělý.

Matky tam na děcka láskyplně zřely,

pod ní umírali zlí i hodní.

Letos padla sekyrou, a my se rozletěli.