STARÁ PANNA.

Jak starých hradů šedé zříceniny

nám hlásí zašlých časů, zvyků zvěsti,

tak výmluvným zde svědkem ona jesti,

jejž zapomněl zde čas a život jiný.

O starých tancích mluví, zašlém štěstí,

jak „pannou svou“ zval ret ji dávno siný,

s ní žije dosud sláva krinoliny,

a účes má, jenž dávno přestal kvésti.

V těch zašlých časech, jež si stále zlatí,

zří krásný věk, jenž nám se nenavrátí,

a zbožně vzpomínkou v ně vždycky letí,

však nám, již mod jsme, vkusů jiných děti,

zjev ten hned k smíchu a hned k soustrasti je

jak truchlosměšná stará tragedie.