STARÁ PÍSEŇ.

Když rozšíří se zášeř noci

a ztichne vůkol žití vír,

tu ovládne mne divnou mocí

zpěv, jejž jsem zaslech v podvečír.

Já nevím, kdo tu píseň zpíval,

kdo lil v ni srdce svého žár;

leč zpěv ten krev mi vzbouřil v příval

a rozpaloval moji tvář.

A v otecké se vmyslím sady

a v oteckou se vmyslím síň...

A mimo mne jde život mladý

a za ním já jak temný stín.