STARÁ PÍSEŇ.

Den sklonil se, a večer zvolna has’,

tmy černé stíny plížily se z lesů,

svit měsíce se nad troskami třás’

starého hradu skalním na útesu.

Do Země Svaté rytíř mladý šel,

by smířil své i otců staré viny.

Však dlouho, dlouho on se nevracel –

Teď stár a chor se vrátil z Palestýny.

Na staré used’ zdi a dávný žal

zašlého mládí v dumnou měnil píseň.

Se ironicky měsíc modrý smál,

že hluché noci bolu svěřil tíseň.