STARÁ POHÁDKA.

To pohádka je stará:

Jel mladý rytíř z jara,

jel hrdě v před, a voněl les,

a konvalinky kvetly v háji,

zpěv slavíků se z křoví nes

a z polí píseň na šalmaji,

kraj všecek ve slunci se rozepěl.

Do lesa rytíř vjel.

U vody snivá víla stála,

v očích jí zlatá slunce hrála,

vlasem jí rosa prosvítala,

a ten se nocí tměl.

K sobě ji strh’ a rozkoší se chvěl.

Do hradu nežli dojel zpět,

ta víla v objetí mu svadla,

a stměl se kraj, a opad’ květ,

a mlha smutku na les padla,

kam rytíř vyjel z jara. –

Ta pohádka je stará.