STARÁ POHÁDKA.

Král Louis vyjel na lov s družinou

oj, pokřik nemalý:

zněl dusot koní roklinou

a v les posměšné „halali“.

Roj jisker, jak tak cválali,

vždy vzplál pod ořů kopytem

a bujnou píseň zpívali

si o poháru dopitém,

jejž dívka dolít váhala...

Tralalala, tralalala...

Hoj, stojí chata u lesa,

běloučká chata u lesa,

a před ní žínka kyprých vnad –

Ten zjev.. Mon Dieu! Nebesa!

V mžik s oře seskočil Louis král,

zlý Fauna smích mu na rtech hrál –

„Oh, žízním...“ ústa šeptala,

a žínka jen se usmála.

Tralalala, tralalala...

A vešli v chaty nízkou síň.

Vše čisto, bílá podlaha,

a z lesa padal měkký stín

na bílé lůžko – ha ha ha.

Číš rozlétla se na kusy

(druž venku čekala) –

Král ženu tiskl k boku si

a bílá postel sténala –

tralalala, tralalala...

Pak muž se vrátil tuchou jat...

oj, smích byl nemalý! –

Křik... uražený Majestát...

Jej hbitě svázali.

Král Louis se jenom pousmál:

„Tam pověste jej trochu dál

na nejvyšší všech borovic...“

Ta zachvěla se praskajíc,

a šerý les byl opět tich –

Jen ironický zněl kdes smích,

jak četa dále cválala –

Tralalala, tralalala...