STARÁ POHÁDKA

Seděly dvě děti Otce jediného

ve vyhnanství kdesi, v rozbořeném hradě,

na ostrově cizím slunka při západě,

sami, jenom s ranou toho srdce svého.

Drsný on a údy voněly mu zemí.

Vzdušnou ji a jemnou bál se v náruč vzíti,

ale bez ní, sladké, že mu nelze žíti,

pocítil již dávno bolně nervy všemi.

Byla hádankou mu. Ale v jedné chvíli,

pěšiny když dolem sdílně sešeřely,

nad hradem pak hvězdy slzavě tak mřely,

smutné oči její bol svůj vyjevily:

„Zasvěcena smrti. Tak zde zákon váže.

Zde květ každý hyne. Zoufalství zde vládne.

Hladný drak již vyje – není spásy žádné,

král, jenž mne zde vězní, již mi jíti káže.“

Pochopil tu náhle bohatýr náš milý,

že ji spasit musí. A než vstali kosi,

k doubravě ji vedl. Za něho ať prosí

u kříže, tam, kde se spěšně rozloučili.

Bylo tak dusno, vzduch zatížen tak,

prostřed když černých a nehybných skal

s mlatem svým rek v boji úporném stál,

a stohlavý pod ním bouřil se drak.

Na ni si vzpomíná u kříže tam; –

zde kromě očí, jež ze slují blesknou,

výsměchu hrotů, jež o skálu třesknou,

viděl, kam pohlédl, žalně se sám.

Bez konce boj ten tuhý se zdál.

Únava léhá kol spánku a očí,

spirála dračí vždy úže se točí –

a bohatýr náš zaplakal.

Madonno, vítězko zápasů všech,

pomoz zde v únavě, Tvůj přišel čas!

zvítězit dej a šťastny pak nás

shledati spolu se nech!

A ve sluj prchla když zraněna saň,

vysílen padl – svůj roztříštil mlat;

první a poslední Roland tam pad’,

proudy slz lily z oblak se naň.

Bože, jenž jsi čistým liliím kvést dal

na bařinách černých, v pustině jež zejí,

nejkrásnější Tys zde ihned orchidejí

bohatýra tělo pokrýt přikázal.

Z korábů v tom přišlých v plesném ševelu

na bojiště posli Otce královského

vpadli, poklekali kolem těla jeho –

S nimi klekla ona prostřed andělů.

Přijeli jen pro ni. Zkvetlý těla prach

zůstane zde zatím. Však se vrátí v slávě,

o jeho až bojích na nejdražší hlavě,

na Otcových ona poví šedinách.

V zářících jen slzách s ním se rozžehnala.

Bylo vlastně krásné. On tak dýchal kvítím,

na posilu všem, jež zabloudí kdy žitím

na ostrov. A ona – též si kytku vzala.