STARÁ ROMANCE.

BYLO ticho všude,

hvězdy jasně plály,

na západu rudé

mraky dožehaly,

u chaloupky chudé

matka s dcerou stály.

,Co’s tak, dcerko, bledá,

co ti, dítě, schází?

co tvůj pohled hledá

ve vřesu a mlází?

Hruď se chví a zvedá

jako když tě mrazí.’ –

„To jen, matko milá,

měsíc v tvář mi padá;

v mlází laňka bílá

pásala se mladá;

a mne zamrazila

zima větru z lada.“

,Bledá jako stěna

byla’s také včera.’

„Laňka postřelena

za prvního šera.“

,Stihni za to střelce

kletba tisícerá!’

„Kletbu zlými slovy

nevolejte s výše;

nechte laňku v křoví

dokrvácet tiše;

a za střelce, matko,

modlete se spíše.“ –

Bylo ticho všude,

hvězdy jasně plály,

z tmy dvě oči rudé

jako by se smály. –

U chaloupky chudé

matka s dcerkou štkaly.