STARÁ SKŘÍŇ.

V té staré skříni, vykládané květy

a stromy, ptáky, které kdysi v klínu

se mnohá mísa třpytívala z cínu,

teď jenom knih mých blýskají se hřbety.

Ji urobil kdos víc než před sto lety,

ji báby strýc měl, dávno skrytý v hlínu,

pak bába, od ní já – vždy nové světy!

A stará skříň tak praská v nočním stínu!

Snad mladým družkám, jež se kolem tmějí,

to vypráví jen vlídná duše její

o starých časech za nočního ticha.

Leč já, jak to tak praskne v staré skříni,

si myslívám: To bába moje nyní

tam v dáli sama bez snů v loži vzdychá.