STARÁ ŠTĚPNICE

Stará štěpnice, kde kmínu záplava

bují divoce a velké listy žilnaté

do výše hocha; v černé, staré síti

zkrutlých haluzí a kmenů rudá záplava,

též stará, choře šeraví.

Soumračný vítr šumí ve stromech,

jemu jenom tu a tam

listí odpoví svým zachvěním.

Kdo stojí, opřen o plot hnijící,

skloněn jako tíhou pouti své,

čeká, zda by někdo přišel hustým býlím,

snad předek mátožný, jenž kdysi

tu hospodařil před šerými věky,

jeho řídká krev je jenom stínem v tvé.

Tiše pozdravil by dávným slovem

a tobě zašeptal taj života.

Bláhový, kdož ví; toť cizí kraj,

dům neznámý. Dál; pojďme dál.