Stará vlasť.

Radostně jasní slunka záře

mou vlasť, ten krásný země pruh,

kde na tisíc posvátných hájů

požehnal dávný zbožný duch;

tu oknem zbořeného chrámu

prorůstá plodná ratolesť,

a po horách dědičná píseň

se rozléhá co blahá věsť.

A na bojištích starých reků

vyrůstá zlatá úroda,

k výsosti propadlého trůnu

dospívá síla národa;

jen trosek zbývá z hradů panských,

leč v dole stan zakládá lid,

a tam poznává v staré vlasti

omládlé Čechy slunka svit.