STARÁ ZAHRADA.

Tak jako každým rokem zas,

rozkvetla stará zahrada,

týž podvečerní, klidný čas,

a jarní tichá nálada.

A jarní její plaché sny

dva ještě střeží topoly,

zas básník se tam navrací,

když v srdci mír, vše dobolí.

Zahradník starý k zemi víc

se každým rokem kloní. –

To tam, dí zvony za řekou

svou písní monotonní.

A večer měsíc na řeku,

když lije bledou zář,

zahradou spící bloudí zas

tam smutný samotář.