STARČEK

Ty stareček jsi zasmušilý.

Po mezích tichým krokem jdeš.

Máš žultý květ, jsi brzo bílý

a do země se schyluješ.

Z kožíšků sivých hledí kvítí

tvé bez úsměvu slunci vstříc:

co přijde, může zarmoutiti,

však potěšiti nikdy víc.