STARCI.

TĚŽKÝ klas a starý kmen

chladnou smrtí pokosen;

po radosti, po žalosti

odebral se do věčnosti,

vše to bylo jako sen.

Byl jsem mlád a byl jsem stár;

mnoho zim a mnoho jar

prožil jsem na tomto světě;

teď to všechno na odletě,

na luhu jak hlouček par.

Z prožitých těch dlouhých dob

všechno přešlo beze stop,

za přáteli mého mládí;

jen ty moje dítky vsadí

hrstku kvítí na můj hrob.

Nemějte jen velký žal,

co jsem mohl, jsem vám dal:

lásku k Bohu, vychování;

a teď ať vás Pán Bůh chrání,

cestou pravou veď vás dál!

Na hory když soumrak pad’,

po práci a pláči spat

odcházím ze světa víru;

v klínu země, v božím míru

odpočinu sobě rád.