Starci.

Zamlklí starci mám vás rád,

když jdete v slunných dnech

na podzim přes vyprahlý sad,

tonouce v hovorech.

Vysoké habry nad vámi

a v brázdách plno vran,

svit vlažný blýská travami,

luh do rosy je vtkán.

Sarkasmu vráska svírá ret

a hluboce vpad’ zrak,

vás urazil již stokrát svět,

zvykli jste tomu tak!

Snad proto jdete v svadlý sad,

v prořídlý jdete háj,

že učíte se umírat

tak klidně jak ten kraj?