Starcův povzdech.

Aj! vy krásní, blazí snové,

Lahodní mladosti dnové,

Kamž pak jste se poděli?

Jak malebné, jemné pruhy

Miloskvělé jarní duhy

Mžiknutím jste zmizeli.

Vámi květla snaha čistá,

Květla naděje stolistá

Blahověrně bez klamu,

A květ krásné růže vonné,

Květ jarní fialky skromné

Dal životu významu.

Když se v hustou zeleň háje

Ozvaly tajemné báje

Tisícerým nápěvem,

Počalo se srdce douti,

Jakby chtělo obejmouti

Vesmír lásky úsměvem.

Během časů mezi bázní,

Zmatkem, klamem, touhy strázní

Pracně duch se ukrušil,

Z vroucích žádostí vyzrálo

V žeň úrodnou, ach, jen málo,

Jak jsem nikdy netušil!

Listopadem květy spadly,

Věkem naděje mi svadly,

Písně lásky dozněly.

Aj! vy krásní, blazí snové!

Lahodní mladosti dnové!

Kamže jste se poděli?