Staré a nové.

Vše, což na světě jest, činím nové:

Lidem zákon lásky dávám nový,

Aby ohlášení věštcův slovy

Pokoje a blaha vzešli dnové:

Proto též svých učňův, poslušných mé vlády,

Nesmím, nechci zvetšelými vázat řády.

Nikdo nepřišívá na sestárlé šaty

Nové kusy, nové laty;

Sice jinak z také zprávky má jen škodu:

Nebo při našitém novém kuse

Roucho staré trhá mu se.

A kdo popatřil by takou na neshodu,

Mluvil by, jak myslí v duši:

„Ku vetchému nové nepřísluší!“

Nikdo nevlévá též do nádoby staré

Vína nového, jež bujné jest a jaré;

Sice jinak nové víno silou svojí

Nádoby ty rozpučí a rozestrojí,

I vyteče samo a se zmaří,

S dvojnou škodou hospodáři.

A proto již na paměti hleďte míti:

Nové víno v nové má se

Ve nádoby líti,

A tak obé zachová se:

Zůstanouť i nádoby ty bez úrazu

A to nové víno nepřijde na zkázu.

Nuže tedy vězte to a všickni znejte

I v své mysli zachovejte:

„Učeníky, poslušné mé nové vlády,

Ne starými s novými váži řády.“