Staré drama.

To začíná vždy v svitu luny

pod starou hruší na mezi,

kam doléhají z krčmy struny,

v nichž basy povyk vítězí.

Chlad s vůní táhne v snětích stromů,

vše plno snů a touhy jest,

a plný měsíc svítí k tomu

a plane do kolejí cest.

Sem v tichý koutek z tance vřavy

ji za hovoru odvádí,

sem sednou hlavu vedle hlavy

a nepomyslí na mládí.

A dnové jdou, a sama brzy

zde sedí v hoři jako duch,

ji bodá každý úsměv drzý,

ji pálí tichých šeptů ruch.

Jak stalo se to, neví ani,

a měsíc plá tak dojemně

i setře slzu hrubou dlaní

a uzlík sbírá se země.

A odchází, co v svitu luny

pod starou hruší na mezi,

kam doléhají z krčmy struny,

v nichž basy povyk vítězí,

jak před rokem on z tance vřavy

si jiné děvče odvádí

a sednou hlavu vedle hlavy

a nepomyslí na mládí.

Chlad s vůní táhne snětí stromů,

vše plno snů a touhy jest,

a plný měsíc svítí k tomu

a plane do kolejí cest.

A zvšednělé to staré drama

jak vždy zas stejně počíná,

co silnicí jde ona sama

a zrádce svého proklíná.