STARÉ DVORY.

Ta beznadějnost starých smutných domů,

jich zahrad zeleň mdlá a šedivá,

a tesknota těch arkádových dvorků,

kam z okna se snad nikdo nedívá!...

Tam zapadne jen jako ve snách slunce,

a tráva roste po dláždění všem.

Je pustý dům a besídky a cesty

a pustý park je, pustý, tklivý, něm...

Tak ticho tu jak v klášterní je chodbě...

Zvšad dýše mír a elegický chlad...

Jdeš po špičkách ze síně v síň, jdeš zlehka,

bys neprobudil spících stínů snad...