STARÉ HODINY.

Sloupkové hodiny tikají

v zákoutí omšelém.

Mračí se... smějí... vzlykají –

Zrcadel jasným sklem

zašlých dob svědky si obrazí,

figur bronz... spinet... meč...

A kyvadlo mdlými nárazy

všelikou vede řeč –

Francouzský orel se vypíná

nad prasklý ciferník.

Na starou slávu si vzpomíná,

na blahý okamžik,

dvanáct kdy ostře pod ním bil stroj

tak jako hlasný zvon,

a v zrcadlech mih’ se, po boku zbroj,

sám Velký Napoleon –

Ponuře zní teď hodin těch hlas,

zrcadel tmí se skla.

A v kyvadla sten a chorý třas

smrtka se směje zlá...