STARĚ HRADY.

Jsou staré hrady dávno opuštěny,

zarůstá travou smutné nádvoří,

komnatou bloudí vítr roztoužený

a svatý oheň v kapli dohoří.

Erb nade branou rozpadá se zvolna,

do tmavé noci střílny zírají.

Jak vzpomínka, jež přijde, mdlá a bolná,

jde divný smutek celém po kraji.

Jen s hradní věže ještě světlo čeká,

jen s hradní věže ještě světlo bdí.

Tam stále někdo hledí do daleka,

však nikoho v té dálce nevidí.

A starý hrad se v zříceniny hroutí,

nepřijde nikdo trosky spasiti.

A kdosi hyne na daleké pouti,

ve věži světlo brzy dosvítí!