Staré knihy.

Ó vášně, snové, city starých lidí,

jak tiše svírají vás staré desky

knih ohmataných! – Vášnivé vy stesky,

zde klidny jste dnes, nebo Čas vše sklidí.

Ach, komu zněly jste a kdo se pídí

dnes po vás, zdobné vaše arabesky

jak břečťan kryjí vášní zhaslé blesky,

kdo čte vás, a když čte, kdo správně vidí?

Před zrakem duše táhnou zástupové:

žák, potulný mnich, voják, poutník, dáma,

kdos něžně lkal, kdos při číši se chechtal.

Kde jsou, co chtěli? Víc než jejich snové

váš pergamen dnes platí, víc než drama

má vděků vše, by milence knih lehtal.