Staré melodie.

Z dob klasicismu hudba plná míru

jest známým hostem u mne na klavíru,

neb jakés tety kniha nad vše milá,

teď němý odkaz, ve skříni mi zbyla.

Co žalných tÓnů, dlouhých, s ligaturou,

jí dobré srdce zastíralo chmurou

v tmách večerů, jež samotna šla světem!

Ó já ji vidím: laskava vždy k dětem,

mou nad kolébkou obličej svůj svadlý

prý skláněla, a vždy jí brejle padly.