STARÉ MĚSTEČKO.

Zaneste se zrakem duše snivé

před zhynulá čtyry století,

okolí jest velmi pohnutlivé,

srdce vaše počne boleti.

Zaneste se do rodiště mého

na groteskní jeho náměstí,

pohledíte ve tvář tajemného,

davše se tam takto zanésti.

Letní ráno... Na dřevěné věži

vzněcuje se báně maličká,

všude ještě rosa chladná leží,

není vidět ani človíčka.

Kohouti se v koncert valný pojí,

sledujíce záměr nekalý,

trocha slepic tone v nepokoji,

jakoby cos od nich čekaly.

Se žlabu se časem kapka spustí

ranní páry, padlé na střechy,

zvukem tím už počal ve vás růsti

dokonalý pocit útěchy.

Zdrávo jitro s kohoutími zpěvy!

Odstupují stíny nemilé,

sem tam v okně domečku se zjeví

dobrodušný fantom košile.

Slabý chrupot kolem krbů vzniká

na znamení „život počíná“,

tklivý mráček domova se zříká,

ubíhaje navždy z komína.

Cvakne zámek. Bílá ruka pod ním,

nad ním trup je, skoupý na šaty,

přisune se v modrém prádle spodním

na práh krámu pekař bachratý.

Pohne nosem... živná vůně vane,

v ranním chladu míří ze branky,

na pultu se zardí nachystané

koblihy a slané bochánky.

Na pár sáhů masné krámy čpějí,

vzbuzujíce pocit veliký,

poznáváte stále zřetelněji

usměvavé mrtvé krmníky.

Rudá kýta zabitého těla

o soucit váš chvíli zápasí,

na mísách tu mírně uzardělá

heraldická křivka klubásy.

Konváři se ujmou práce hojné,

signál davše svými kladivy,

v příští chvíli stavy nepokojné

soukenníci spustí šediví.

Voda ťuká píseň stále vyšší,

jakby den jí přidal obtíží,

služka mladá nářek onen slyší,

s putnami se kašně přiblíží.

Nabere a ze hluboka zívne,

zastírajíc svoje nedbalky,

svatý kašny v touze přepodivné

napíná své paže do dálky.

Nade krámkem kupce fíky visí,

řemeslný emblém tvoříce,

ve hmoždýři skrytá ruka čísi

rozpoutává vůni skořice.

Ševci, krejčí po forteli známé

chválí každý, co sám vyrobí,

sládek praví „ostré pivo máme!“

pernikáři „kupte syroby!“...

...Probudil se život na vší straně,

ohlásiv se v řeči všeliké,

vzešlo slunce nad borové stráně

hořící a velmi veliké...