STARÉ MĚSTO

To čtvrt je ponurá, kde ulice se tmějí

jak staré průplavy vod mrtvých za večera,

střech vlny, podloubí a vjezdy, okna sterá

i sady, přes zdi jež jak vězni pohlížejí.

A vůně minula se ze všech dveří line

jak z relikviáře, jejž otevřel kdos zticha

v snech přišlých za šera, když podzim k nebi vzdychá

a srdci stýská se a v sadech listí hyne.

Je vše zde důvěrné a v mlze zkazky tklivé,

věž, domy s arkýři i chrámy zádumčivé,

kde světla voskovic se zbožným chladem třesou.

A tichem velebným, jež jak stan rozpíná se

nad smutku předměstím, jež spánkem jato zdá se,

jak minulosti pláč se stony zvonů vznesou.