STARÉ OBRAZY

Ve stínů zátiší, kdes pod pavučin tkání,

sní pastel, rytiny a medajlonek zlatý.

Sem oknem z večera se vkrádá Západ vzňatý,

když v lože plamenů se slunce k spánku sklání.

Toť svátek vzpomínek. Zjev dobrodružné paní

a dívčí postavy, jež z kdysi šaty mají,

a muži v parukách, jimž oči vášní plají,

z mlh doby zaniklé se noří znenadání.

Čar slunných, bývalých jar ožívá tu znova

– snů zvadlé příběhy i vůně náladová –

v těch starých obrazech, jež ze sna procítají.

A stíny vybledlé se stávají zas těly,

je slyšet jejich smích i pláč, jímž dřív se chvěly,

jež však teď nadarmo se rodí, umírají.