Staré rány.

Zas to bolí, bolelo – a bude zas.

Rány také nezahojí ani čas.

Vždy se ozvou znova

jak vzkaz od hřbitova,

který zdí svou bílou oba čeká nás.

Proč jen (ptá se duše znavena)

takých citů v nás je proměna?

Co dnes vrchol blaha,

proč to k duši sahá,

rozkoše jak píseň pro vždy ztracená?

Proč? – Ach, ozvěna!