STARÉ ŽENY.

Mám staré ženy rád, ty staré, chudé ženy,

ty scvrklé, šedivé, se spoustou vrásek v lících,

jež v sešlých šatech zřím se šourat po ulicích,

či v chrámě na schodech u chladné sedat stěny.

Jsou všude obtížny a zbytečny jsou stále,

jdou tedy v kostely se modlit, za zemřelé,

za svoji minulost, za svoje žití celé,

i za to děkovat, že mohou trpět dále.

Jdou stářím shrbeny, jich krok je kolísavý,

div tělo vychudlé se nerozpadne málem,

jsou samy, samy tak, jdou v odříkání stálém,

jen trochu vzpomínek kol staré létá hlavy.

Ó mnoho trpěly v tom bouřném žití spěchu,

ó mnoho toužily a vše jim bylo vzato,

po marných nadějích jim osud nechal za to

jen trochu bolesti a trochu toho dechu.

Ó jak jste smutny tak, když jdete mezi námi,

ó jak jste trpěly, vy panny, matky, báby!

Mám staré ženy rád, mne vždycky k nim to vábí,

že chudé, smutné jsou, tak staré a tak samy.