STAŘEC.

Kývají na zdi staré hodiny –

tyk tak, tyk tak,

a stařec v jizbě klopí zrak,

dnes poprve tu sám – sám z celé rodiny.

„Má vnučko zlatá, zhasl mi tvůj hled,

a nepohladím ti již hebkých vlásků,

tys měla všecku moji zbylou lásku,

tys byla poslední můj květ.

Tvá láska mladá – nedosněný sen –

a dobrý hoch tvůj – Bůh jej potěš v bolu! –

nespatřím více vaše hlavy spolu –

tvé srdce schladlo, zašel již tvůj den.“

Kývají na zdi staré hodiny:

tyk tak, tyk tak –

a stařec v jizbě klopí – klopí zrak,

sám poprve tu z celé rodiny.