Stařeček.

Co mne pokaždé potěší,

jest pohled starých lidí,

oko mi září blahostí,

když někdy starce vidí.

Na stařečka a na kostel

milé vždy podívání:

neboť nám plyne z obého

nebeské požehnání.

Nebeský Otec má nás rád,

a plní naše touhy,

komu však zvlášť je milostiv,

tomu dá život dlouhý.

A vezme stříbra do ruky

a starcům mezi námi

sype ho s hůry na hlavu:

a to zvem’ šedinami.

Proto když vidím starcovy

stříbrem poseté skráně,

úctivě smeknu, jako bych

šel kolem chrámu Páně.

Proto mé oko s úctou též

k vysokým vrchům vzhlíží,

neboť se vrch i stařeček

nejvíce k nebi blíží.

Kéžby se každý před starcem

povždy jen cnostně choval,

by o něm starec na nebi

vše dobré vypravoval.

Proto na chrám i na starce

je milé podívání:

neboť nám plyne z obého

nebeské požehnání.