STAŘENCE.

Stařenko, tvou hlavu bílou

z dálky poznám na poli,

poslední kde vší svou silou

– ruce samé mozoly –

v žízni, v hladu

do úpadu

s hroudou vedeš tuhý boj.

Střenko, zda známo ti je,

pro koho to dílo tvé?

Co tvůj pot se k zemi lije,

do krčmy si druhy zve

tvůj synáček

jedináček,

mrhá tvého čela znoj.