STÁŘÍ.

Už nebude tvé nebe bez oblaku,

jak v době mládí, prosté starostí,

a nezjeví se často v kalném zraku

zář plesu, jež se z chmury vyprostí.

Již nervy slabé v těžké službě těla,

i plápol v duši budou umdlévat,

a kdyby se též píseň odmlčela,

je čas, dnů skončit chvat a jít už spat!

Však láska zbude: mnohý v celém žití

jen kousek nebe vidí jako dlaň,

a přece rozkoš jemu z tváře svítí,

jen k němu hledí a je hrdý naň!