STÁRNOUCÍ

Zde je ta cesta odplynulých let,

jež stejná zůstala, kde vše se mění,

zde je ten signál hor, jenž muže ved

z jinošských zákrutů vstříc oproštění.

Přeslechla léta, mládím zmámená,

co tryskalo tak zhluboka, tak zblízka;

teď hloub i výška tůň je beze dna,

z níž moudrost, posud nepoznaná, tryská.

Světla i zášti znalejší než kdys,

milenče výšin, piruet a skoků,

dnes, moje srdce, vzlétat mělo bys –

lehčí o dvacet roků!